Doháníme reportážní resty

Nový školní rok už nám pomalu klepe na dveře a my tu máme jeden obří restík, který je třeba dohnat, než znovu započneme naše další školní dobrodružství.

Původně jsme každé dva měsíce přinášeli shrnutí toho nejdůležitějšího, co se u nás odehrálo. Jednak proto, abyste si o dění ve škole mohli udělat představu vy, čtenáři, a jednak proto, abychom si my sami školní vzpomínky uchovali.

Leč poslední měsíce školního roku byly na mnoha úrovních tak akční a plné života, že na velké sepisování nezbýval prostor. Kdo ovšem sleduje naši facebookovou stránku, jistě informačně nestrádal a pro vás ostatní konečně přinášíme rychlý a stručný report z posledních školních šesti měsíců.

Tak tedy, co se dělo ve školních lavicích?

Český jazyk

Máme probranou celou abecedu, většina dětí již krásně čte, v psaní, ač tato aktivita není úplně populární, naši prvňáčci také ušli velký kus cesty a každý dle svých schopností postupuje v písankách či cvičných listech vlastním tempem.

Mezi oblíbené činnosti patří hra na Lovce perel, kdy děti se zadrženým dechem loví „perly“ s písmenky a slovy, které následně přepisují, čtenářské dílny (naše poslední byla na knížku Pohoršovna od Daniely Fisherové a měla velký úspěch) nebo tvoření vlastních čítanek, v nichž se děti zpravidla doslova najdou a mohou si je i ilustrovat.

 

Matematika

Formálně zvládáme sčítat, odečítat i rozkládat čísla do dvaceti, ale jsou i tací, kteří se nezaleknou ani počtů ve stovkách či tisících. V rámci Hejného matematiky se děti již vcelku sebevědomě pohybují v mnoha prostředních, oblibu si v poslední době získal především autobus (počítáme nastupující a vystupující cestující) nebo obchod.

Anglický jazyk

Angličtina stále patří mezi předmětové favority, protože děti se rozhodně nebiflují slovíčka, ale zkrátka si anglicky hrají, tančí, zpívají a vůbec zažívají angličtinu všemi smysly.

I prvňáčci, kteří se s angličtinou setkali ve škole poprvé se již zvládají představit, pozdravit, uposlechnout řady pokynů, čímž si hravou formou osvojují širokou škálu sloves (lehnout si, stoupnout si, vyskočit, zatleskat, zadupat, zavřít oči…) a rozšířili si slovní zásobu o zvířata (nejen) z džungle, lidské tělo i oblečení. Ti zdatnější, pro které už od školky není angličtina nic nového, svoje znalosti zdárně prohlubují.

Náš svět

Hrdě můžeme konstatovat, že jsme stihli „procestovat“ celý svět a navštívit všechny kontinenty. Z Austrálie do Afriky k pyramidám, můmiím i domorodcům a pak zase do zimy na Antarktidu za tučňáky a výzkumníky.

Velký úspěch mě výlet do Asie, který se nám podařilo pojmout jako celý asijský týden. V rámci něj jsme si vybudovali muzeum asijských artefaktů, vyrobili si ruční papír, zpívali mantry, vyzkoušeli si různá bojová umění, kaligraficky ztvárňovali vlastní jména, v matematice doplňovali výšky osmitisícovek a počítali padlé horolezce, skládali tangramy a luštili sudoku a abychom využili všechny smysly, zašli jsme si i na čínský oběd s hůlkami a uspořádali asijskou ochutnávku exotického ovoce a dalších pochutin.

Celou cestu jsme pak v uplynulých týdnech zakončili objevováním Amazonského pralesa v rámci Jižní Ameriky a vyprávěním o indiánech, prvních osadnících, Válce za nezávislost i Válce Severu proti Jihu v Americe Severní.

V indiánském duchu jsme pak absolvovali i vydařený výlet s jízdou na poníkovi, výrobou indiánských triček i malé bojovky zakončené získáním ochranného prázdninového amuletu.

Opominout bychom však jistě neměli ani zmínku o našich každopátečních výpravách, které patří k nejoblíbenějším školním zážitkům. V posledních měsících jsme tak zvládli navštívit instituce typu knihovny, výstavy či muzea (obzvláště to Holubovo mělo v rámci povídání o Africe úspěch), ale také prozkoumat blízké a vzdálenější okolí, vodní toky, zarostlé stráně či lesy.

Z uplynulého půl roku máme tedy ve škole celkově dobrý pocit, protože jsme toho stihli opravdu hodně, obstáli jsme při návštěvě České školní inspekce, přestoupil k nám další žáček, takže počet žáků školy stoupl ze šesti na sedm a na dětech vidíme neutuchající zájem o objevování světa a radost z učení se.

Dokonce tak velkou, že naši žáčci trpěli představou dvouměsíčních prázdnin.

„Tak dlouho bez školy? Nééé!“

No, můžeme my dostat lepší zpětnou vazbu a potvrzení toho, že naše práce a budování školy V Pohybu, má smysl? 😉

Komentáře