Horská výprava a lekce přítomného okamžiku

Máme za sebou první školní výjezd. Zimní, horskou, čtyřdenní výpravu.

A ač bychom rádi napsali, že to bylo úžasné dobrodružství. (A k tomu ještě slunce, azurová obloha, třpytící se sníh a rozzářené tváře dětí!) Nebyla by to tak úplně pravda.

Celé čtyři dny pršelo.

Děti byly neustále zmáchané.

A dospělí trávili většinu času rozvěšováním mokrých svršků nad přímotopy a obracením rukavic pod nimi.

ALE!

Děti mají úžasný dar prožívat přítomný okamžik s takovým zaujetím a bez předsudků, že minimálně jim všechna ta dospělácká negativa vlastně vůbec nevadila.

V dešti s nadšením lyžovaly (někteří), hoblovaly svah na lopatách, pekáčích či po sedacích částech těla (všichni), absolvovaly bojovku s cílem najít klíč od Krakonošovy spižírny s počasím, který mu ukradli horští trolové, načež vládce hor se chudák nemohl dostat ani k pytlům se sněhem ani ke sklenicím se slunečním svitem. A hlavně, byly v naprosté pohodě.

Dětem tedy patří náš veliký dík!

A my dospělí snad brzy zregenerujeme 😉

Komentáře