Jak vznikla základní škola V Pohybu

Římský filozof Seneca kdysi řekl: „Neučíme se pro školu, ale pro život.“

I přesto, že je tato moudrost téměř 2 tisíce let stará, když jsme před lety nastoupili do první třídy, málokomu z nás ji někdo svěřil. Většinou jsme se tak učili hlavně pro známky, kvůli rodičům, abychom nebyli před učitelem za hlupáky… Jen zřídkakdy jsme z učení měli potěšení, bavilo nás a motivovalo k dalšímu samostatnému poznávání.

Ale měli jsme za to, že tak je to normální. Že se to zkrátka tak dělá. Jinak to ani nejde.

Pak se z nás stali rodiče. A my jsme si najednou začali uvědomovat, že tohle pro své děti nechceme. Že bychom byli rádi, aby se naše děti ve škole setkávaly s respektujícím přístupem a rodinnou atmosférou. Aby se učily přirozeně na základě vnitřní motivace. Aby jim byl učitel průvodcem a partnerem. A aby dostaly prostor k rozvíjení vlastní osobnosti.

A právě díky tomu jsme se našli.

Několik rodin, které si v rámci stávajícího školství a stávajících institucí v Pardubicích tu pravou školu pro své děti nevybrali.

Plni entuziasmu a nadšení jsme se začali scházet, poznávat se, a zjišťovat, jaké máme o škole našich snů představy. Abychom našemu počínání dodali tu správnou váhu a punc oficiality, založili jsme spolek Svoboda učení Pardubice. A náš počet se v průběhu času ustálil na krásných patnácti po změně bažících rodinách.

Vize naší školy vznikala na hřištích, zahradách, v kavárnách, hospůdkách i čajovnách. Inspirovali jsme se v Litomyšli, v Poděbradech i v našich vlastních dětských touhách. Obcházeli jsme stávající školy s nadějí, že nás někdo vezme pod svá křídla. Zvažovali variantu komunitní školy se žáky v domácím vzdělávání. A nakonec se odhodlali k odvážnému kroku.

Založíme školu vlastní, oficiální a zapsanou v rejstříku Ministerstva školství.

Když se naše představa ustálila, přišel čas vybrat škole jméno. Návrhů bylo mnoho, základní školou Duhového nosorožce počínaje a Paškolou konče. Vítězem se však stal název zřejmě nejpřiléhavější.

Základní škola V Pohybu. Škola, která jde s dětmi.

V návaznosti na jméno bylo čirou náhodou zrealizováno i logo a pak už začalo jít do tuhého.

Propagační pamflet, obcházení radních a nakonec rada města.

Se zatajeným dechem jsme očekávali její verdikt a nakonec si s úlevou vydechli, když nám město dalo své požehnání.

Tím však nasazení akčních členů spolku ani zdaleka neskončilo.

Práce na konceptu, rozpočtu, žádosti na ministerstvo a hledání vyhovujících prostor, které by obstály před hygienou, stavebním úřadem a každým dalším zainteresovaným úředníkem, to všechno a ještě mnohem víc se právě teď odehrává v zákulisí.

Schválí nás ministerstvo? Dopadnou nám vysněné prostory?

Věříme, že ano, koneckonců, když si člověk něco přeje, celý Vesmír se spojí, aby to mohl uskutečnit.